Vyléčen z víry v paranoidní totem,
v jehož stínu odmítal vyrůst,
jak poslední Petr Pan Teplic,
zvolil si jediný kord,
který měl dostatek strun.
A se zbraní, jež hýřila ironií,
neb život nebrala ale dávala,
stal se opilým poustevníkem,
jedinečným autobusovým trosečníkem,
aby mohl promlouvat s činžáky a paneláky,
tyčícími se nad poplivaným centrem
studentských lágrů a arabských lázní.
Tak proplouvá rodným městem
notoricky ztracený ve světě,
ale znovuzrozený ve slovech,
sám sobě spasitelem,
se zvukovým záznamem ze skládky snů.
A právě tehdy jsme se potkali,
dva hrdinové zvrácených hodnot.
Zmuchlané pláštěnky
moralizujíci leda tak samy sebe,
v autorově zatracení a bez zásad.
Bez prestiže, se zašlou noblesou.
Mě kopli do koulí a on šel shánět
drogy, které vlastně ani nechtěl.
Čapí sněm různých barev se poté rozletěl
a my oba i s marnotratným bratrem
kulhali celou věčnost,
kterou nám noc dala,
až na místa,
kam bych ani nechtěl víckrát vstoupit.
Mafiánské pivo chutnalo jako pivo,
dokud ospalý Mostečan nerozlil sklenku.
Pak se krom výparů toho moku
místností linuly i výpary kyseliny močové.
Ano, tolik jsme se báli, bratři moji.
Tak snad abychom vyrazili o dům dál, ne?
Do kutlochu nepořádných múz
mezi satirickým ghettem a generálním štábem,
v oknech VHS kazet se zámky v kapslíkových pistolích
ze slepých válek pacifistů, kteří se dělí o jednu koupelnu
a močí na stejnou pavučinu v jednom hajzlu.
S příslibem zítřka setkali jsme se zítra přes rok právě tady a teď
a mně nezbývá nic jiného než přát mu to stejné co loni:
Kurva hustý narozeniny!
