CYKLUS

Pod tebou hloub vodního lehátka
Ve spirále toku břečky zrezlé
Dávné vzpomínky; postavené
mohyly kdysi s vášní, teď vlezlé.

Nerovnosti ošlehané vodou do hladka
Stokrát nalezené na stejném místě
synchronní jako puštěná kazeta
osamělé večeři obývákové tísně.

Ale kým jsme? Řveš na ty kameny,
Které samy přec jsou odpovědí
a zároveň řeky lekcí, připomínkou,
Nelze škrábat vždy co svědí.

Poučeni jizvami na krajinách svých rukou,
volíme své činy, slova
Na čase už nezáleží, Romerovi
navrátilci ožívají znova. Znova. Znova.

Gif: TV Show True Detective

Dospělec

Dospělec,
aniž by si to uvědomil,
začne opět lézt po kolenou
a lačně se sápat po mléku a čokoládě,
vracejíc se na začátek,
nepoučen včerejškem,
nepřipraven na zítřek.

Dědové dávných dob,
ty chrliče gotické,
plivou mu svou krev do jeho slepých očí.
Matky jak harpyje zvěstují bouřku,
stávají tak zas tváří tvář slepému Fíneovi.

A jako zžuklá hranolka ležící na zemi,
stará kurva laciných restaurantů,
nakonec i všechna očekávání
jsou rozšlapána na sračky ve frontě na blbýho burgra.

Snad poté dospělec zas dospěje
a přestane snít o květině trójské,
tak jako cizinci,
již ukovali si pranýř ze slz a zklamání,
okradení a zlomení krásou čisté duše,
tím přeludem zrádným.