16.5.2013- Adamovi

Kdybychom byli šťastní a nesmrtelní, bůh chcípne nudou.

Středa

Nozdry světel noci mě dnes večer
vdechly do náruče cizího města.
Pohlazení ulic projede hrudí tesklivě,
a zároveň chladně a prudce 
jako dotyk špatně hrající kurtizány,
zatímco mé zmrzlé tělo dál
tiše proplouvá vzpomínkami na jiná místa,
tak důvěrně známá,
vzdálená a přitom pořád na dohled.
Ztratil jsem se ve městě
nebo ve své hlavě?

Gif: Paprika

Jednou večer

Nedávno jsme spolu mluvili. Ona a já. Moje životní filozofie stojí mezi námi na talíři. Bůh je škodolibý, vyhledává napětí a dobře se u něj baví. Ona vrtí hlavou a usmívá se: ,,Dostal jsi, po čems toužil." ,,Ale za jakou cenu?" nechápu, že to stále nevidí. ,,Dostal jsi to se vším, co k tomu patří. Možná by sis měl dát pozor na to, co si přeješ." Staré paradigma mého zrychleného tepu se rozpadá na prach. Má pravdu.

Dvojitej kuřecí na víně

Zůstali jsme jen my dva,
potravinové produkty
s krátkou (s)potřebností
naaranžováni vedle sebe
v šeru poblikávající žárovky.
Servírovaní na víně
se spoustou otázek a žádnými odpověďmi.
Úplně bez ambic, bez vyhlídek,
bez naděje, bez obalu
stali jsme se symbolem
toho, čím jsme byli
a čím už nám nikdo nedovolí být.
Jak mladé byly naše duše,
než je začalo formovat tohle město.
A jak divokými se mohly stát,
kdyby je žár nesežehl doběla.
Ale svět to nezajímá.
Nebude nás obdivovat ani pět sekund,
než nás sežere zaživa.