Uspěchané mýty

Pod betonovou klenbou
za znělky poledních zpráv,
se diváci zasloužili modrým palcem o to,
že drak sežral prince,
zatímco spolu seděli na hanbě 
za sexuální harašení,

mezitím mniši skleněných věží
opakováním posvátných rituálů
dosáhli apatie
a přepnutím spínače
LED osvícení.

Anonymní spasitelé
zemřeli nedopatřením,
zmláceni časem,
uštváni rutinou,
vykoupeni slevou na urnu.

Vzpomínáni v nachových sítích
pavoučího boha,
jsou v statusových epitafech
oplakáváni smajlíky,
zatímco jim otupělé tváře
rozsvěcí místo svíček kontrolky
chytrých telefonů.

Dětští hrdinové
dobrovolně uzavírají Merkuria
do pet lahve
a jeho stín si nechávají tisknout
na vtipná trička.

Jejich kulturu křísí nekrofilie
a konzument se stává Uroborem,
kterého číšník s tváří z časopisu
přesvědčuje o tom,
že dračí ocas bude dnes
chutnat jinak než včera. 

Orfeové velkoměst podstupují
sestup po eskalátorech,
ve snaze získat v metru zpět svou animu.
Místo Kerbera jim strach nahání tikající kufříky.
Záskok za Chárona vzali obtloustlí revizoři
a svou jedinou opravdovou lásku
moderní hrdina po výstupu ztrácí
kvůli pokutě za propadlý jízdní kupón.

Na červené lampy lákají jak sirény bordelů
tak fata morgana ká-ef-céček.
Všude však čeká jen náruč Kirké
měníc Odysseovu výpravu
ve vepře v nablýskaných přilbách.

Takové jsou ty uspěchané mýty.
Pokřivené motivy,
čisté před svým narozením,
pošpiněné setkáním se životem.
Celistvé a pravdivé, přesto neúplné.