Ve spirále toku břečky zrezlé
Dávné vzpomínky; postavené
mohyly kdysi s vášní, teď vlezlé.
Nerovnosti ošlehané vodou do hladka
Stokrát nalezené na stejném místě
synchronní jako puštěná kazeta
osamělé večeři obývákové tísně.
Ale kým jsme? Řveš na ty kameny,
Které samy přec jsou odpovědí
a zároveň řeky lekcí, připomínkou,
Nelze škrábat vždy co svědí.
Poučeni jizvami na krajinách svých rukou,
volíme své činy, slova
Na čase už nezáleží, Romerovi
navrátilci ožívají znova. Znova. Znova.
Žádné komentáře:
Okomentovat