Zůstali jsme jen my dva,
potravinové produkty
s krátkou (s)potřebností
naaranžováni vedle sebe
v šeru poblikávající žárovky.
Servírovaní na víně
se spoustou otázek a žádnými odpověďmi.
Úplně bez ambic, bez vyhlídek,
bez naděje, bez obalu
stali jsme se symbolem
toho, čím jsme byli
a čím už nám nikdo nedovolí být.
Jak mladé byly naše duše,
než je začalo formovat tohle město.
A jak divokými se mohly stát,
kdyby je žár nesežehl doběla.
Ale svět to nezajímá.
Nebude nás obdivovat ani pět sekund,
než nás sežere zaživa.
