Příjezd

Pluli jsme tmou
a příď ocelové bárky rozrážela vlny větru.
Z nočních hlubin se na hladinu vyplavila
řídká álej dřevinných torz,
opuštěné betonové krychle,
blyštivé zbytky silničního značení.

A horizont byl jen útes,

za nímž se v propasti oceánu
zračily jiskřičky utopených duší.

Silueta Města smogu nás vítala
pulzující světelnou aurou
plicního karciomu chemičky.

Pochodně průmyslu plály a zhasínaly,
jak nadšení střídala v pravidelném rytmu rezignace.
Stejně jako v lidech, které jsme míjeli.
Ostrovany ztracené v mlze zadýchaného okna.

Pryč z města, tam kde tma střídala tmu,
jsem viděl temný stín dýmajících kolosů
a žhnoucí stovku očí
prorostlých soustavou drátů, žebříků, plošin a trubek.
Srdce tlouklo dál v odrazu tvarujícím stromy přiléhajícího lesa.

Silnice do Krabicového města byla přímá a dlouhá.
Clem byla vytrvalost.
Vybírala ho vítající cedule před kruhákem.

Gif Credit: Waneella