aniž by si to uvědomil,
začne opět lézt po kolenou
a lačně se sápat po mléku a čokoládě,
vracejíc se na začátek,
nepoučen včerejškem,
nepřipraven na zítřek.
Dědové dávných dob,
ty chrliče gotické,
plivou mu svou krev do jeho slepých očí.
Matky jak harpyje zvěstují bouřku,
stávají tak zas tváří tvář slepému Fíneovi.
A jako zžuklá hranolka ležící na zemi,
stará kurva laciných restaurantů,
nakonec i všechna očekávání
jsou rozšlapána na sračky ve frontě na blbýho burgra.
Snad poté dospělec zas dospěje
a přestane snít o květině trójské,
tak jako cizinci,
již ukovali si pranýř ze slz a zklamání,
okradení a zlomení krásou čisté duše,
tím přeludem zrádným.
